Jmenuji se Martin. V červenci roku 2002 jsem si při pracovním úrazu pořídil mou první zlomeninu v životě. Jaké bylo mé překvapení, že ze zlomeniny se vyklubala amputace LDK nad kolenem. V ten moment jsem si nedokázal představit život bez mých koníčků: turistika, myslivost, sport.
Po propuštění z nemocnice mé myšlenky byly všelijaké. Ale jak mi řekl otec „MARTINE, KDYŽ NEJDE O ŽIVOT JDE O HOVNO.“ Tato věta mne nějak nakopla. Začal jsem opět chodit do lesa sice ještě jen o berlích, ale i to byl pro mne malý úspěch. Svého prvního srnce jsem ulovil přesně na den za dva měsíce po amputaci. Pomalu, ale jistě se již rýsovaly i mé první krůčky na železe (protéze). A začínal jsem objevovat život s protézou a zjištoval, co si s ní můžu či nemůžu dovolit. Nebylo to lehké, ale dnes jsem tomu rád, že jsem to zvládl. Vrátil jsem se k turistice a hledal další výzvy. Jednou z nich bylo naučit se jezdit na kajaku, což se podařilo. Rok po amputaci jsem začal hrát sledge hokej, který hraji do dnes. Nějakou dobu jsem byl i členem reprezentace.
Díky hokeji jsem zjistil, že mé postižení oproti jiným je „zanedbatelné“. Sice jsem něco ztratil, ale zase jsem objevil nové obzory a výzvy. A uvědomil si, že se člověk z nástrah života nesmí po……..!
Podobné příběhy
„Dlouhou dobu jsem žila život staré nemohoucí paní zavřené v malém bytě, ne život ženské v nejlepších letech“. Jmenuji se Eva a o nohu pod kolenem jsem nepřišla následkem úrazu či nehody, ale díky nemoci. Od 23 let bojuji s revmatoidní artritidou a artrózou, což jsou velmi bolestivá onemocnění…
Zdeněk s amputací levé dolní končetiny absolvoval svatojánskou cestu na běžném turistickém kole do Santiaga de Compostella….
Když mi bylo třináct let, změnil se mi od základu život. 10. června 1997 jsem chtěl vyjet odpoledne na kole s bratrem na ryby. Svoje kolo jsem měl sice doma, já ale chtěl mámino horské kolo. Musel jsem ji přemlouvat, aby mi ho půjčila. Nebyla z toho zrovna nadšená, ale když jsem jí slíbil, že budu opatrný, nakonec tedy svolila…
Jmenuji se Petr a o nohu nad kolenem jsem přišel před 23 lety následkem pracovního úrazu. Z jeřábu na mě spadl dvou tunový plech . V nemocnici jsem se probral po čtyřech dnech s nohou zavěšenou a v železech. Lékař mi sdělil, že operace trvala devět hodin, zranění byla velmi devastující a že došlo k velké ztrátě krve. I přes veškerou snahu lékařů mě musela být noha po dvou týdnech amputována.
Jmenuji se Marek a v 16 letech jsem prodělal amputaci levé dolní končetiny v bérci (tj. pod kolenem) po mnou zaviněném střetu s vlakem. Nebudu nikomu říkat, že můj život je stejný…
Blíže normálnímu životu